Podívala jsem se na sebe do zrcadla
prohrábla si své tmavé vlasy. Přešla jsem z koupelny k oknu, ze
kterého jsem měla výhled na moře, na pláž, i na část resortu,
ve kterém jsme bydleli. Rhodos bylo úžasné místo. Alespoň pro
mě. Příjemný večerní vánek si pohrával s mými vlasy. Nikdy
bych nevěřila, že se jako obyčejná asistentka dostanu na
služební cestu až sem. Podívala jsem se na hodinky a usoudila, že
je nejvyšší čas vyjít. Opustila jsem svůj pokoj a po cestě na
hotelové chodbě jsem potkala Andy. Příjemnou blondýnku, která
ve firmě taky dělala asistentku, ovšem na úplně jiném oddělení.
Naše firma byla velká a zabývala se realitní činností a správou
realit. Hlavou toho všeho byl pan Bryan Thomas. To jemu dělám
asistentku.
„Těšíš se?“ šťouchla do mě Andy.
„Domů? Ani náhodou! Docela rychle jsem si na ten servis zvykla. A na ten výhled taky.“ usmála jsem se.
„Myslím tu večeři. Můžeme se potom odebrat do klubu, když je to ten poslední večer.“ navrhla a v očích se jí zablýskalo.
„Máš po tom týdnu ještě chuť pařit?“
„Proč ne? Mimochodem...“ šeptla a ohlédla se, jelikož jsme právě míjely recepci „Thomas tady dneska bude mít syna.“
„Dylan?“ zeptala jsem se překvapeně.
Jeho syn Dylan dělal ve firmě manažera, takže neměl příliš času na to, aby zbytečně výletoval – pokud zrovna neměl dovolenou a tu on jako workoholik zrovna často neměl.
„Ne.“
„Myslela jsem, že je Dylan jedináček.“
„To já taky. A pak jsem se dozvěděla, že je leda tak nejstarší. Prostřední dcera, že se vdala za chirurga v Chicagu a benjaminek, že u nás ve firmě je hlavní právník. Nikdy jsem tam nic neřešila, tak nevím. A mimochodem, prý je to pěkný děvkař. Což mi nejde dohromady s tím, že je zasnoubený. Ta baba s ním musí být vyloženě pro peníze, když mu to toleruje.“ řekla naprosto pohrdavě.
„Vždyť jí ani neznáš.“
„Prý je Francouzka“ zachichotala se.
„Jak se seznámil s Francouzskou?“
„Studoval ve Francii a taky prý něco s Oxfordem.“
„Cože?!“ vyhrkla jsem překvapeně.
„Heather, Andy, tady jste.“ ozval se příjemný hlas pana Thomase. Jako vždy nás vítal s úsměvem. Byl to zvláštní typ člověka – v dobrém slova smyslu. Dokázal říkat ne tak, aby se člověk nenaštval. Uměl věci vysvětlit bez zbytečného vztekání a celkově působil jako optimista a pohodář.
Dávno už věci nevyřizoval, spíš dohlížel na chod firmy, ale ve své kanceláři byl jen pár hodin denně. Což mi docela vyhovovalo, protože nikdo moc neprudil.
Nikdy jsem ho neviděla neoholeného, neupraveného, nebo se špatnou náladou. Ale oni většinou lidi, kteří se topí v penězích, nemívají důvod mít špatnou náladu.
„Abych pravdu řekl, nechce se mi domů.“ usmál se a pokynul rukou k francouzským dveřím. „Máme zarezervovaný stůl na terase.“ řekl a galantně nás nechal vstoupit jako první. Terasa vypadala jako molo. Byl odsud nádherný výhled na pláž i na moře. Stoly byly perfektně upravené, už na pohled šlo vidět, jak si Sheraton zakládá na desingu. Na zemi byly lucerny se svíčkami, které hořely i na stole – v něčem co napůl vypadalo jako kalich, napůl jako petrolejová lampa. Číšník nás přivedl k zarezervovaném stolu a na pokyn pana Thomase zatím přinesl pouze víno.
„Líbilo by se mi mít tady sídlo firmy. Nebo aspoň...“
„Pokud tady chcete pobočku, hlásím se pro její vedení!“ skočila mu Andy do řeči. Zdvořile se zasmál a pak se usmál do dálky.
„Aarone! Kde je Nicol? Dobrý večer, Zaku.“
Podívala jsem se na Andy, která seděla naproti mně – čelem k příchozím. Viděla jsem její jiskřičky v očích. Zak byl šéf kanceláře odhadů, která spadala pod naši firmu.
„Dobrý večer.“ špitl prvně Zak a podíval se na pana Thomase, který pomalu vstával ze židle.
„Nicol je na pokoji. Odpoledne jsme byli na pláži a trochu se spálila. Škoda, že jsi nebral telefon, byli jsme se Zakem na golfu.“ zněl mi za zády vcelku příjemný hlas, který v sobě měl kapku autority.
„Nevadí, zajdeme si na golf v Californii. Aarone, rád bych ti někoho představil. Tohle je můj syn Aaron Thomas, šéf právního oddělení naší firmy. Aarone, tohle je Heather Fosterová, moje výkonná asistentka a její kolegyně Andy Walterová.“
Rychle jsem vstala a poprvé mu věnovala pohled. Skoro se mi podlomily kolena. Ten chlap byl ztělesněním dokonalosti. Určitě jsem ho nikdy ve firmě nepotkala, zapamatovala bych si ho. Byl asi o hlavu vyšší než já, jeho vypracovanou postavu napůl obtahovalo a napůl zakrývalo černé triko s krátkým rukávem a tmavé jeany. Tmavě hnědé delší vlasy mu buď nedalo moc práce upravit, nebo naopak nejméně hodinu – dokonalé vrabčí hnízdo. Tvář mu zdobilo jemné strniště a tmavé oči s nádechem šedé barvy.
„Těší mě.“ promluvil a pevně mi stiskl ruku.
„Těšíš se?“ šťouchla do mě Andy.
„Domů? Ani náhodou! Docela rychle jsem si na ten servis zvykla. A na ten výhled taky.“ usmála jsem se.
„Myslím tu večeři. Můžeme se potom odebrat do klubu, když je to ten poslední večer.“ navrhla a v očích se jí zablýskalo.
„Máš po tom týdnu ještě chuť pařit?“
„Proč ne? Mimochodem...“ šeptla a ohlédla se, jelikož jsme právě míjely recepci „Thomas tady dneska bude mít syna.“
„Dylan?“ zeptala jsem se překvapeně.
Jeho syn Dylan dělal ve firmě manažera, takže neměl příliš času na to, aby zbytečně výletoval – pokud zrovna neměl dovolenou a tu on jako workoholik zrovna často neměl.
„Ne.“
„Myslela jsem, že je Dylan jedináček.“
„To já taky. A pak jsem se dozvěděla, že je leda tak nejstarší. Prostřední dcera, že se vdala za chirurga v Chicagu a benjaminek, že u nás ve firmě je hlavní právník. Nikdy jsem tam nic neřešila, tak nevím. A mimochodem, prý je to pěkný děvkař. Což mi nejde dohromady s tím, že je zasnoubený. Ta baba s ním musí být vyloženě pro peníze, když mu to toleruje.“ řekla naprosto pohrdavě.
„Vždyť jí ani neznáš.“
„Prý je Francouzka“ zachichotala se.
„Jak se seznámil s Francouzskou?“
„Studoval ve Francii a taky prý něco s Oxfordem.“
„Cože?!“ vyhrkla jsem překvapeně.
„Heather, Andy, tady jste.“ ozval se příjemný hlas pana Thomase. Jako vždy nás vítal s úsměvem. Byl to zvláštní typ člověka – v dobrém slova smyslu. Dokázal říkat ne tak, aby se člověk nenaštval. Uměl věci vysvětlit bez zbytečného vztekání a celkově působil jako optimista a pohodář.
Dávno už věci nevyřizoval, spíš dohlížel na chod firmy, ale ve své kanceláři byl jen pár hodin denně. Což mi docela vyhovovalo, protože nikdo moc neprudil.
Nikdy jsem ho neviděla neoholeného, neupraveného, nebo se špatnou náladou. Ale oni většinou lidi, kteří se topí v penězích, nemívají důvod mít špatnou náladu.
„Abych pravdu řekl, nechce se mi domů.“ usmál se a pokynul rukou k francouzským dveřím. „Máme zarezervovaný stůl na terase.“ řekl a galantně nás nechal vstoupit jako první. Terasa vypadala jako molo. Byl odsud nádherný výhled na pláž i na moře. Stoly byly perfektně upravené, už na pohled šlo vidět, jak si Sheraton zakládá na desingu. Na zemi byly lucerny se svíčkami, které hořely i na stole – v něčem co napůl vypadalo jako kalich, napůl jako petrolejová lampa. Číšník nás přivedl k zarezervovaném stolu a na pokyn pana Thomase zatím přinesl pouze víno.
„Líbilo by se mi mít tady sídlo firmy. Nebo aspoň...“
„Pokud tady chcete pobočku, hlásím se pro její vedení!“ skočila mu Andy do řeči. Zdvořile se zasmál a pak se usmál do dálky.
„Aarone! Kde je Nicol? Dobrý večer, Zaku.“
Podívala jsem se na Andy, která seděla naproti mně – čelem k příchozím. Viděla jsem její jiskřičky v očích. Zak byl šéf kanceláře odhadů, která spadala pod naši firmu.
„Dobrý večer.“ špitl prvně Zak a podíval se na pana Thomase, který pomalu vstával ze židle.
„Nicol je na pokoji. Odpoledne jsme byli na pláži a trochu se spálila. Škoda, že jsi nebral telefon, byli jsme se Zakem na golfu.“ zněl mi za zády vcelku příjemný hlas, který v sobě měl kapku autority.
„Nevadí, zajdeme si na golf v Californii. Aarone, rád bych ti někoho představil. Tohle je můj syn Aaron Thomas, šéf právního oddělení naší firmy. Aarone, tohle je Heather Fosterová, moje výkonná asistentka a její kolegyně Andy Walterová.“
Rychle jsem vstala a poprvé mu věnovala pohled. Skoro se mi podlomily kolena. Ten chlap byl ztělesněním dokonalosti. Určitě jsem ho nikdy ve firmě nepotkala, zapamatovala bych si ho. Byl asi o hlavu vyšší než já, jeho vypracovanou postavu napůl obtahovalo a napůl zakrývalo černé triko s krátkým rukávem a tmavé jeany. Tmavě hnědé delší vlasy mu buď nedalo moc práce upravit, nebo naopak nejméně hodinu – dokonalé vrabčí hnízdo. Tvář mu zdobilo jemné strniště a tmavé oči s nádechem šedé barvy.
„Těší mě.“ promluvil a pevně mi stiskl ruku.
„Mě taky.“ usmála jsem se a
konečně odtrhla pohled od jeho očí. Byl sakra pohledný.
„A Zaka známe všichni.“ řekl dodatečně pan Thomas a z hlasu bylo znát, že se usmívá. Poplácal ho po zádech a konečně jsme se všichni usadili ke stolu.
„Začali jste s vínem bez nás? Jak jsi to mohl dopustit.“ podíval se Aaron nechápavě na svého otce a popadl nápojový a jídelní lístek.
„Budete večeřet?“ ozvala se příjemná servírka.
„Já osobně bych chtěl ochutnat Tyropitu.“ jal se objednávání pan Thomas.
„Taky jsem se na to dívala. Dvakrát prosím.“ přitakala Andy. Jeden by si myslel, že je to vlezdoprdelka. Ale není.
„Dolamdes.“ řekl stroze Zak.
„Já bych si dala Chortu.“ vydechla jsem unaveně.
Aaron se na mě zaujetě podíval.
„Chorta?“ vypadal zaraženě.
„Vezmu si to taky.“ řekl nakonec.
„A něco na pití?“
„Château Margaux?1997?“ vychrlil Aaron nejspíš automaticky a se skvělým francouzským přízvukem.
Servírka přikývla a zmizela. Šéfův syn si nejspíš všiml mého zaraženého výrazu.
„Nějakou dobu jsem studoval ve Francii, takže jsem se naučil nepít patoky.“
Raději jsem se jen usmála, než abych mu oponovala tím, že něco, co není patok, nemusí stát přes 450$.
„Je to s Nicol vážné?“ zeptal se ustaraně pan Thomas.
„Ne.“ odpověděl rázně Aaron a podíval se na pláž, která byla kousek pod námi.
„Do Californie přijede její matka. Zdrží se na víkend.“ řekl nakonec. V jeho hlase jsem necítila nadšení ani nevoli.
„Mám říct matce, aby na sobotu zařídila oběd? Mohla by přiletět i Jenn a byla by to rodinná sešlost.“ navrhl nadšeně pan Thomas.
„Jenn mi dneska volala. George je teď pořád v práci a dvojčata mají horečku.“
„Pak bychom je s matkou mohli alespoň navštívit. Dlouho jsme je neviděli.“ usoudil nakonec a pak se rozhlédl kolem.
„Omlouvám se, nechci řešit rodinu, ale faktem je, že mi někteří zaměstnanci připadají jako její součástí.“ usmál se pan Bryan.
„Zaplať bohu ne.“ usmál se škodolibě Aaron a podíval se na mě. Přesto, že mě svou poznámkou rozhodil, cítila jsem nervozitu, když jsem věděla, že na mě kouká.
Krásy pobral za dva, zdvořilost se naopak někam vytratila. Možná i s inteligencí, potom co dostudoval. Idiot.
„Aarone.“ šeptl jeho otec.
„Andy, slyšel jsem, že studujete vysokou školu se zaměřením na právo.“ nahodil Zak, čímž Bryana hodně potěšil. Mladšímu Thomasovi mohlo být tak kolem 27 ale nejspíš s ním bylo stejně starostí jako s puberťákem.
„To studuju. Přiznávám, že to zní divně, ale vážně mě to baví.“ usmála se nadšeně. Není divu. Její minulý přítel ani nevěděl, že studuje vysokou školu.
„Napadlo mě, že byste mohla dělat asistentku na našem oddělení. Mnoho věcí byste se naučila, mohlo by se vám to hodit. Praxe se přece hodí vždycky.“
„To je skvělý nápad, jen nevím jestli mě slečna Stewartová pustí.“
„Sedíte tady s majitelem firmy. Vážně myslíte, že s tím bude problém?“ promluvil Aaron, čímž panu Thomasovi nejspíš radost neudělal. Aha. Takže synáček je zvyklý na protekci.
Servírka mezi tím přinesla víno a sklenice. Thomas mladší se ujal vedení a naklonil láhev s vínem nad sklenici přede mnou. Stihla jsem jí zakrýt rukou.
„Ne, děkuju.“
„Ale notak! Tohle musíte zkusit.“ přemlouval mě.
„Červené víno nepiju.“ usmála jsem se.
„Udělejte vyjímku. Kvůli mě.“
Známe se 5 minut... ale vyjímek bych klidně udělala mnohem víc, kdyby to pomohlo.
Rozlil víno i zbytku lidí u stolu a společně jsme si přiťukli. Když se mi Aaron podíval do očí, cítila jsem, jak se mi zrychlil tlukot srdce. Jak proboha někdo může vypadat tak dokonale? Škoda těch zásnub s Francouzskou. Krátce na to jsem cítila, jak mi se mi někdo nohou otřel o lýtko. A vzhledem k tomu, že jedinný, kdo ke mně ihned uhnul pohledem byl Aaron, bylo to jasné.
Co to sakra...?
„Původně jsem studovala marketing, ale nebavilo mě to.“ přiznala Andy. A mě zase nebavilo se bavit o škole, ale byla to možnost jak přežít do servírování jídla. Zak měl docela dobrý smysl pro humor, takže se mu povedlo být hvězdou večera, což mu asi vůbec nevadilo. Připadalo mi, že po Andy trochu jede.
Snažila jsem se na sebe nepoutat pozornost, ale bylo to málo platné. Zazvonil mi telefon a ať jsem chtěla nebo ne, rodině jsem hovory neodmítala.
„Promiňte,“ špitla jsem.
„Přítel?“ zeptal se neomaleně mladší Thomas.
„Aarone!“ napomenul ho jeho otec. Opatrně jsem vstala ze židle a protáhla se kolem židle pana Thomase. Vyrazila jsem směrem k recepci, kde jsem měla v plánu se posadit na gauč. Bylo tam plno, tak jsem se rozhodla využít lehátka kousek od bazénu.
„Heather? Žiješ? Dovolat se ti je docela zázrak.“ zkonstatoval bratr.
„Tak si užívej toho, že se ti to povedlo. Spojení se za dvě minuty přeruší.“ řekla jsem zcela bez legrace. Po dvou minutách začínal řešit blbosti. Třeba jako to, že ho neuvěřitelně štve soused, že má hlad, nebo jestli byly špagety levnější u Portellineho nebo v té nové italské restauraci na rohu.
„To nevadí. Zítra budeš doma a to se spojení přerušit nedá.“ řekl skoro zlověstně.
„Dá, jednoduše ti neotevřu.“
„Mám náhradní klíč.“
„Dám klíče do zámku.“
„Mrcho! Jsi venku?“
„Na večeři.“ kývla jsem a neuvědomila si přitom, že mě nevidí.
„Proč jsi neřekla, nerušil bych.“
„Fungovalo by to tak pořád?“
„Přestaň prudit, nezapomeň že jsem...“
„O 4 roky starší, o 15 centrimetrů vyšší a máš titul BBA. Já vím.“
„Dobře, ale vážně... Zítra se ozvi.“
„Neboj.“ ujistila jsem ho a... sebe vlastně taky. Snadno zapomínám a vzpomenu si později. O den, někdy o dva.
„Dobrou.“
„Leda tak chuť, je tady 12 odpoledne. Ahoj...“
Dobře, tohle jsem si neuvědomila. Časový rozdíl 10ti hodin.
Ozvalo se pípání mobilu. Chtěla jsem vstát z lehátka, když jsem si uvědomila, že vedle mě někdo stojí.
„Takže přítel?“ ozval se Aaron. Srdce mi málem poskočilo. Co tady sakra dělá?
„Cože?“
„Jen se ptám. Zajímá mě to.“ Jo, ale tvou přítelkyni by to asi nepotěšilo.
„K čemu vám bude dobré to vědět?“ vstala jsem a zavrtěla hlavou. Cítila jsem, jak se mi tvář roztahuje do drobného úsměvu. Ale tohle jsem nebyla schopná zarazit..
„Vypadáte docela nevinně. Ale vsadím se, že je to úplně jinak...“
Trochu bojovala s tím, že ho šťouchnu do bazénu. Vážně se mnou takhle ofrkle mluví syn mého šéfa? A já mu to vážně dovoluju? A proč? Každý jiný by měl dávno obtisk mé ruky na svém obličeji.
Přistoupil ke mně blíž, čímž mi vlezl do osobního prostoru.
„Měli bychom se vrátit.“
„Oni počkají. Je další víno.“ řekl a blížil se k mým rtům. Jeho ruce mi přejely po bocích až na zadek, za který si mě přitáhl blíž k sobě. Pak jsem jeho studené ruce cítila, jak se mi dobývají pod bílé tílko. Věděla jsem, že se to nemá. Že kdybych sama byla snoubenkou kohokoliv, nechtěla bych, aby existovala holka, která mu dovolí to, co teď dovoluju Thomasovi. To už spojil naše rty a začal mě líbat. Jeho jazyk mi drze zabloudil do pusy. V tu chvíli mi došlo, že pokud ho nějaká i přes jeho bezchybný vzhled poslala do háje, určitě jí přesvědčil líbáním.
Moment, vážně takhle uvažuju? Vážně věřím tomu, že je to děvkař a přitom si tady od něj nechávám strkat jazyk do pusy a ruce na prsa?
„Ne...“ zašeptala jsem.
Ignoroval to. Dál mě líbal a zdálo se, že mě chce zbavit trika.
„Heather?“ ozval se Zak. Odstrčila jsem Aarona k obrovskému květináči jedné z palm, které lehátka obklopovaly a rychle si spravila tílko.
Zak se zastavil na schodech vedoucích z hotelu a zvláštně se na mě podíval.
„Neviděla jsi Aarona?“
„Naposledy u stolu.“ zalhala jsem a snažila se přinutit svoje srdce, aby přestalo tak zběsile bít. Vážně myslím, že ten megaultrarychle pravidelně vzdouvající se hrudník od vyděšení mě totiž trochu prozrazoval.
„Odešel údajně pro čistou sklenici a už se nevrátil. Jakoby tady nefungovala obsluha.“ zaklel si sám pro sebe.
Pokrčila jsem rameny a otočila se k němu zády. V ruce jsem tiskla mobil.
„Jsi v pohodě?“
„Trochu mě zaskočily zprávy z domova, potřebuju být chvíli sama.“
Zase lež.
„Chápu, kdybyste potkala Aarona.“ nadechl se, pak mávl rukou a konečně odešel.
Otočila jsem se na Aarona, který se konečně mohl narovnat. Nechápavě na mě zíral.
„Hodila jste mě do křaku?“
„A vy ste mě osahával.“ připomněla jsem mu „To vážně?“ zeptala jsem se a ukázala Zakovo směrem „Vymluvil jste se na skleničku? A vůbec, jak dlouho jste mě poslouchal?“
„No...“ než stihl podat vysvětlení, zazvonil mu v kapse telefon „Nicol?“
Mávla jsem rukou a zmizela zpátky ke stolu.
„Všechno v pořádku, zlato?“ zeptala se Andy. U stolu už seděl i Zak, který nejspíš své hledání Aarona vzdal.
„Už jo. Potřebovala jsem vyřešit kdo mě zítra vyzvedne na letišti.“
Chvíli po mě se ke stolu přiřítil i Aaron. Nejspíš spěchal, ale na tváři měl neutrální výraz.
„Musím zpátky za Nicol na pokoj.“ oznámil.
„Ještě si zavoláme.“ řekl pan Thomas.
„Určitě. Mějte se.“ kývl k nám všem a zmizel. Přistihla jsem se, jak trochu žárlím a zároveň jsem měla chuť si nafackovat. Heather! Nepatří ti. Stejně jako nepatří těm desítkám žen, se kterýma si dal rychlovku kde to šlo.
Už abych byla doma.
„A Zaka známe všichni.“ řekl dodatečně pan Thomas a z hlasu bylo znát, že se usmívá. Poplácal ho po zádech a konečně jsme se všichni usadili ke stolu.
„Začali jste s vínem bez nás? Jak jsi to mohl dopustit.“ podíval se Aaron nechápavě na svého otce a popadl nápojový a jídelní lístek.
„Budete večeřet?“ ozvala se příjemná servírka.
„Já osobně bych chtěl ochutnat Tyropitu.“ jal se objednávání pan Thomas.
„Taky jsem se na to dívala. Dvakrát prosím.“ přitakala Andy. Jeden by si myslel, že je to vlezdoprdelka. Ale není.
„Dolamdes.“ řekl stroze Zak.
„Já bych si dala Chortu.“ vydechla jsem unaveně.
Aaron se na mě zaujetě podíval.
„Chorta?“ vypadal zaraženě.
„Vezmu si to taky.“ řekl nakonec.
„A něco na pití?“
„Château Margaux?1997?“ vychrlil Aaron nejspíš automaticky a se skvělým francouzským přízvukem.
Servírka přikývla a zmizela. Šéfův syn si nejspíš všiml mého zaraženého výrazu.
„Nějakou dobu jsem studoval ve Francii, takže jsem se naučil nepít patoky.“
Raději jsem se jen usmála, než abych mu oponovala tím, že něco, co není patok, nemusí stát přes 450$.
„Je to s Nicol vážné?“ zeptal se ustaraně pan Thomas.
„Ne.“ odpověděl rázně Aaron a podíval se na pláž, která byla kousek pod námi.
„Do Californie přijede její matka. Zdrží se na víkend.“ řekl nakonec. V jeho hlase jsem necítila nadšení ani nevoli.
„Mám říct matce, aby na sobotu zařídila oběd? Mohla by přiletět i Jenn a byla by to rodinná sešlost.“ navrhl nadšeně pan Thomas.
„Jenn mi dneska volala. George je teď pořád v práci a dvojčata mají horečku.“
„Pak bychom je s matkou mohli alespoň navštívit. Dlouho jsme je neviděli.“ usoudil nakonec a pak se rozhlédl kolem.
„Omlouvám se, nechci řešit rodinu, ale faktem je, že mi někteří zaměstnanci připadají jako její součástí.“ usmál se pan Bryan.
„Zaplať bohu ne.“ usmál se škodolibě Aaron a podíval se na mě. Přesto, že mě svou poznámkou rozhodil, cítila jsem nervozitu, když jsem věděla, že na mě kouká.
Krásy pobral za dva, zdvořilost se naopak někam vytratila. Možná i s inteligencí, potom co dostudoval. Idiot.
„Aarone.“ šeptl jeho otec.
„Andy, slyšel jsem, že studujete vysokou školu se zaměřením na právo.“ nahodil Zak, čímž Bryana hodně potěšil. Mladšímu Thomasovi mohlo být tak kolem 27 ale nejspíš s ním bylo stejně starostí jako s puberťákem.
„To studuju. Přiznávám, že to zní divně, ale vážně mě to baví.“ usmála se nadšeně. Není divu. Její minulý přítel ani nevěděl, že studuje vysokou školu.
„Napadlo mě, že byste mohla dělat asistentku na našem oddělení. Mnoho věcí byste se naučila, mohlo by se vám to hodit. Praxe se přece hodí vždycky.“
„To je skvělý nápad, jen nevím jestli mě slečna Stewartová pustí.“
„Sedíte tady s majitelem firmy. Vážně myslíte, že s tím bude problém?“ promluvil Aaron, čímž panu Thomasovi nejspíš radost neudělal. Aha. Takže synáček je zvyklý na protekci.
Servírka mezi tím přinesla víno a sklenice. Thomas mladší se ujal vedení a naklonil láhev s vínem nad sklenici přede mnou. Stihla jsem jí zakrýt rukou.
„Ne, děkuju.“
„Ale notak! Tohle musíte zkusit.“ přemlouval mě.
„Červené víno nepiju.“ usmála jsem se.
„Udělejte vyjímku. Kvůli mě.“
Známe se 5 minut... ale vyjímek bych klidně udělala mnohem víc, kdyby to pomohlo.
Rozlil víno i zbytku lidí u stolu a společně jsme si přiťukli. Když se mi Aaron podíval do očí, cítila jsem, jak se mi zrychlil tlukot srdce. Jak proboha někdo může vypadat tak dokonale? Škoda těch zásnub s Francouzskou. Krátce na to jsem cítila, jak mi se mi někdo nohou otřel o lýtko. A vzhledem k tomu, že jedinný, kdo ke mně ihned uhnul pohledem byl Aaron, bylo to jasné.
Co to sakra...?
„Původně jsem studovala marketing, ale nebavilo mě to.“ přiznala Andy. A mě zase nebavilo se bavit o škole, ale byla to možnost jak přežít do servírování jídla. Zak měl docela dobrý smysl pro humor, takže se mu povedlo být hvězdou večera, což mu asi vůbec nevadilo. Připadalo mi, že po Andy trochu jede.
Snažila jsem se na sebe nepoutat pozornost, ale bylo to málo platné. Zazvonil mi telefon a ať jsem chtěla nebo ne, rodině jsem hovory neodmítala.
„Promiňte,“ špitla jsem.
„Přítel?“ zeptal se neomaleně mladší Thomas.
„Aarone!“ napomenul ho jeho otec. Opatrně jsem vstala ze židle a protáhla se kolem židle pana Thomase. Vyrazila jsem směrem k recepci, kde jsem měla v plánu se posadit na gauč. Bylo tam plno, tak jsem se rozhodla využít lehátka kousek od bazénu.
„Heather? Žiješ? Dovolat se ti je docela zázrak.“ zkonstatoval bratr.
„Tak si užívej toho, že se ti to povedlo. Spojení se za dvě minuty přeruší.“ řekla jsem zcela bez legrace. Po dvou minutách začínal řešit blbosti. Třeba jako to, že ho neuvěřitelně štve soused, že má hlad, nebo jestli byly špagety levnější u Portellineho nebo v té nové italské restauraci na rohu.
„To nevadí. Zítra budeš doma a to se spojení přerušit nedá.“ řekl skoro zlověstně.
„Dá, jednoduše ti neotevřu.“
„Mám náhradní klíč.“
„Dám klíče do zámku.“
„Mrcho! Jsi venku?“
„Na večeři.“ kývla jsem a neuvědomila si přitom, že mě nevidí.
„Proč jsi neřekla, nerušil bych.“
„Fungovalo by to tak pořád?“
„Přestaň prudit, nezapomeň že jsem...“
„O 4 roky starší, o 15 centrimetrů vyšší a máš titul BBA. Já vím.“
„Dobře, ale vážně... Zítra se ozvi.“
„Neboj.“ ujistila jsem ho a... sebe vlastně taky. Snadno zapomínám a vzpomenu si později. O den, někdy o dva.
„Dobrou.“
„Leda tak chuť, je tady 12 odpoledne. Ahoj...“
Dobře, tohle jsem si neuvědomila. Časový rozdíl 10ti hodin.
Ozvalo se pípání mobilu. Chtěla jsem vstát z lehátka, když jsem si uvědomila, že vedle mě někdo stojí.
„Takže přítel?“ ozval se Aaron. Srdce mi málem poskočilo. Co tady sakra dělá?
„Cože?“
„Jen se ptám. Zajímá mě to.“ Jo, ale tvou přítelkyni by to asi nepotěšilo.
„K čemu vám bude dobré to vědět?“ vstala jsem a zavrtěla hlavou. Cítila jsem, jak se mi tvář roztahuje do drobného úsměvu. Ale tohle jsem nebyla schopná zarazit..
„Vypadáte docela nevinně. Ale vsadím se, že je to úplně jinak...“
Trochu bojovala s tím, že ho šťouchnu do bazénu. Vážně se mnou takhle ofrkle mluví syn mého šéfa? A já mu to vážně dovoluju? A proč? Každý jiný by měl dávno obtisk mé ruky na svém obličeji.
Přistoupil ke mně blíž, čímž mi vlezl do osobního prostoru.
„Měli bychom se vrátit.“
„Oni počkají. Je další víno.“ řekl a blížil se k mým rtům. Jeho ruce mi přejely po bocích až na zadek, za který si mě přitáhl blíž k sobě. Pak jsem jeho studené ruce cítila, jak se mi dobývají pod bílé tílko. Věděla jsem, že se to nemá. Že kdybych sama byla snoubenkou kohokoliv, nechtěla bych, aby existovala holka, která mu dovolí to, co teď dovoluju Thomasovi. To už spojil naše rty a začal mě líbat. Jeho jazyk mi drze zabloudil do pusy. V tu chvíli mi došlo, že pokud ho nějaká i přes jeho bezchybný vzhled poslala do háje, určitě jí přesvědčil líbáním.
Moment, vážně takhle uvažuju? Vážně věřím tomu, že je to děvkař a přitom si tady od něj nechávám strkat jazyk do pusy a ruce na prsa?
„Ne...“ zašeptala jsem.
Ignoroval to. Dál mě líbal a zdálo se, že mě chce zbavit trika.
„Heather?“ ozval se Zak. Odstrčila jsem Aarona k obrovskému květináči jedné z palm, které lehátka obklopovaly a rychle si spravila tílko.
Zak se zastavil na schodech vedoucích z hotelu a zvláštně se na mě podíval.
„Neviděla jsi Aarona?“
„Naposledy u stolu.“ zalhala jsem a snažila se přinutit svoje srdce, aby přestalo tak zběsile bít. Vážně myslím, že ten megaultrarychle pravidelně vzdouvající se hrudník od vyděšení mě totiž trochu prozrazoval.
„Odešel údajně pro čistou sklenici a už se nevrátil. Jakoby tady nefungovala obsluha.“ zaklel si sám pro sebe.
Pokrčila jsem rameny a otočila se k němu zády. V ruce jsem tiskla mobil.
„Jsi v pohodě?“
„Trochu mě zaskočily zprávy z domova, potřebuju být chvíli sama.“
Zase lež.
„Chápu, kdybyste potkala Aarona.“ nadechl se, pak mávl rukou a konečně odešel.
Otočila jsem se na Aarona, který se konečně mohl narovnat. Nechápavě na mě zíral.
„Hodila jste mě do křaku?“
„A vy ste mě osahával.“ připomněla jsem mu „To vážně?“ zeptala jsem se a ukázala Zakovo směrem „Vymluvil jste se na skleničku? A vůbec, jak dlouho jste mě poslouchal?“
„No...“ než stihl podat vysvětlení, zazvonil mu v kapse telefon „Nicol?“
Mávla jsem rukou a zmizela zpátky ke stolu.
„Všechno v pořádku, zlato?“ zeptala se Andy. U stolu už seděl i Zak, který nejspíš své hledání Aarona vzdal.
„Už jo. Potřebovala jsem vyřešit kdo mě zítra vyzvedne na letišti.“
Chvíli po mě se ke stolu přiřítil i Aaron. Nejspíš spěchal, ale na tváři měl neutrální výraz.
„Musím zpátky za Nicol na pokoj.“ oznámil.
„Ještě si zavoláme.“ řekl pan Thomas.
„Určitě. Mějte se.“ kývl k nám všem a zmizel. Přistihla jsem se, jak trochu žárlím a zároveň jsem měla chuť si nafackovat. Heather! Nepatří ti. Stejně jako nepatří těm desítkám žen, se kterýma si dal rychlovku kde to šlo.
Už abych byla doma.
